Jak přežít cestu do Chorvatska a nezbláznit se

“Máš řízky s chlebem a kafe? Super! Tak píchni cíl do Googlu a jedém..”
I tak může vypadat příprava na cestu k moři. A taky může dopadnout slovy “Co tam sakra před náma už 5 hodin dělaj?”.
Máme Chorvatsko rádi, stejně jako statisíce ostatních výletníků, ale přece jenom i svůj klid a příjemně strávený čas.

Po tom co jsme si letos zpříjemnili cestu noclehem u Slovinsko – Chorvatských hranic, mi přijde stání v hodinových kolonách jako událost, které se rád vzdám. Pravdou ale je, že to něco stojí. Pár peněz a času pohodové jízdy navíc, ale bez zácp.

Jaké jsou tedy možnosti, když nechcete po dovolené skončit na osmém pražském obvodě u pana Chocholouška?

1. Vyrazíte do Chorvatska v květnu, červnu nebo září.
Milovníci čtyřicetistupňových veder a komplikací všeho druhu jsou ještě v bezpečí svých pracovních úvazků. Vy tak budete mít mnohem plynulejší jízdu, ať už zvolíte jakoukoli cestu. A hlavně si užijete trochu větru, kvůli kterému se přece na loď jezdí!

2. Zkusíte si vzít o den dovolené (sickdaye, homeofficu..) déle a vyrazíte už ve čtvrtek večer nebo v pátek ráno.
Když se vám podaří projet/objet velká města mimo jejich klasické dopravní špičky, nebudete mít po cestě nejspíš problém. Společnost vám budou dělat karavany seveřanů putujících tisíce kilometrů za spalujícím slunkem, pro které hodinka sem tam nic neznamená.

3. Dáte to na noc.
Ideální volba pro rodiče menších dětí, kteří nechtějí poslouchat zaseklou desku s písničkou “Kdy už tam bůůůdééém” nebo šlágr z posledních let “A můžu už zase tablet”. Jen je třeba počítat s tím, že vás cesta náležitě “rozseká” a náročný naloďovací den budete počítat minuty do prvního klidného zakotvení.

4. Zkusíte alternativní trasu.
Buďto jste obdivovatelé Františka Kupky (a jeho krásných abstraktních obrazů) nebo analytici a architekti.
Pokud spíš to první, přečtěte si nějaké “zaručené tipy na webu” a modlete se.
Pokud máte na mapy čuch, zkuste si najít svojí “linii”. Cesta přes okresky nebo po dálnici vedoucí 50km mimo trasu, může být ve výsledku plynulejší a rychlejší než absovovat uzavírky, bouračky a bouračky v uzavírkách.
Rizikem je, že se můžete slušně ztratit, nebo vyklepat na silnicích 3. třídy.
Také je potřeba dát pozor na hranice Schengenského prostoru, tzn hranice mezi Slovinskem a Chorvatskem, kde existuje přesný seznam hraničních přechodů pro vstup osob. Ostatní přechody jsou určené jen po slovince a chorvaty – dle zvláštní úmluvy. Necháte li to tedy na Googlu, může se Vám stát, že vás vezme první silnicí přes kopec lesem a vás to bude stát 400EUR na pokutě.

Seznam přechodů najdete zde:
https://www.chorvatsko.cz/aktual/140218_prehled-chorvatskych-hranicnich-prechodu.html

5. Dáte si šlofíka a wurstel mit semeln.
Zvlášť pokud Vám počasí přeje, stojí za to se zarezervovat si bydlení v Rakousku nebo Slovinsku. Rozložíte tak cestu do 2 kratších úseků a ještě si můžete protáhnout nohy výšlapem na nějaký ten kopec a občerstvit se místní uzeninou s vychlazeným Weissbierem. V době neomezeného roamingu a služeb typu booking.com si najdete bydlení během pár minut. Přesně v čase, kdy už vás cesta nebud bavit, nebo vás okolní okolní krajina něčím zrovna zaujme.

A jak jsme to udělali letos my?
Protože jsme měli na palubě 6ti letou slečnu a balení našich zásob nešlo podle plánu, vyrazili jsme později ve čtvrtek odpoledne a ubytovali se v horách pod Linzem. V pátek jsme se poté posunuli přes Villach a Lublaň ke Slovinsko-Chorvatské hranici, kde jsme narazili na nádherný pension ve starém, ale citlivě a moderně zrekonstruovaném stavení. Po vesnici se na nás usmívali staré roubené chalupy, řádky vinné révy a taky dva koně, kočky a příjemné klima.

Energii jsme dobili krátkou procházkou před večeří. Na aperitiv (v podobě vychlazeného piva Laško zdarma) sem se nechal pozvat na místní veselce v hasičárně, kde zazněla i “Pod našimi okny, teče vodička”. Svět je malý a lidé jsou dobří všude.

Ráno nás na hraničním přechodu Vinice čekalo cca 5 aut a byl to rychlý proces.
Za pět minut jsme byli v Chorvatsku a metelili si to na dálnici, ke které jsme se napojili až pod Karlovačem, čímž jsme se vyhnuli dalším zácpám.
Ve výsledku cesta trvala déle a byla i o něco dražší, ale zase to nebylo nutné zlo, ale součát výletu a to se cení!

Napište nám jak nejradši cestujete vy?

About the author: Seafreak Jan